Zamyšení třetí (?)

O sobě a o ostatních (tedy: dementech) "Nevím jaká jsem, já sama se ještě moc neznám" W-W-W-WWWWAT? Fajn, vysvětlím. Snad pochopitelně. Nevěřím, že vy ostatní fakt existujete a že máte dokonce rozum, svobodnou vůli atp. ale řekněme, že tomu věřím. Každý člověk je jedinečný a nemůže porozumět ostatním, i kdyby se sebevíc snažil. To prostě nejde a asi se mnou všichni souhlasí. A koho teda známe všichni nejlíp? Sebe! Já znám sebe nejlíp a i když to zní divně, dokážu se předvídat. Nedávno jsem zkoušel nedat si týden kafe a jak jsem předvídal, uspěl jsem. Pak jsem zkusil, ale byl jsem v Brně, den bez PC a zcela nečekaně jsem uspěl. Pak jsem zkusil ještě jednu nejmenovanou věc (mě je to fuk, ale Neznámý Hostitel se stydí...) a předem jsem věděl, že neuspěju. Snažil jsem se, ne že ne, ale prostě se znám! Samozřejmě nevím, co se stane, když nebudu dva dny pít, ale po psychiché a té vědomé (!) stránce se znám dokonale. Takže, jaká je pointa? Demence lidí! Přesně tak! Jak může někdo říct, že se nezná? A jak může takovej člověk žít? Nedokážu to popsat, ale nepřijde vám divný říct, že se neznám? Já jsem člověk a mám určitý shcopnosti a mezi ně patří i to, že si uvědomuji, že žiju a vím, jak se chovám a dokážu říct proč se tak chovám. A pak přijde někdo a řekne "já se neznám". Takovej člověk může něco dělat? Přijdu na koncert kapely, kterou mám rád a ještě u vchodu si uvědomím, že ji rád nemám? Možná je to špatnej příklad, ale prostě mi to nedochází a tohle mi přijde jako stejnej princip. Chápe to někdo? Vysvětlí mi to někdo?