Jaká náhoda. 13.

A budu psát částečně o štěstí a částečně samozřejmě o vás, žeano ;) Zákona schválnosti je hovadina. Sice mi nevěříte, ale co už. Zákon schválnosti je hovadina, protože lidi si v určitých případech neuvědomí, že se stala dobrá věc, ale když se něco posere, tak si toho všimnou. Je tu jakýsi názor, že to co je dobrý je bráno jako normální. Když spěchám a stihnu autobus, kolikrát si řeknu, že jsem měl štěstí? Asi skoro vůbec. Ale když mi autobus ujede, co udělám? Svedu to na zákon schválnosti. Když spěchám na ten autobus jsou dvě možnosti, co se stane. Tedy je jich víc, ale to ted nemusíme řešit, nic se nezmění. Situace je tedy následující: spěchám a pokud nestihnu tenhle spoj, další už mi nepomůže a já prošvihnu něco důlěžitýho. Spěchám na autobus a stihnu ho. Bylo to štěstí? Ne. To je přece normální. Spěchám a nestihnu ho. Zákon schválnosti! Když mi spadne chleba na zem, tak prý vždycky spadne nemazanou stranou. Vždy samozřejmě ne a ona to nejspíš ani není většina, ale berme, že to většina je. Proč by to měla být schválnost? Jistě ve většině případů mi chleba spadne namazanou stranou, ale ty případy kdy spadne nenamaznou se neřeší a hlavně! Ty případy, kdy nespadne vůbec se taky neřeší. Já mám "štěstí", že mi v 95% (zdroj: vycucáno z prstu, ne doslova) případů ten chleba nespadne, ale kdo tohle kdy řeší? Štěstí: chleba nespadne, drtivá většina příapdů Štěstí v něštěstí: Spadne nenamaznou stranou, zhruba polovina spadnutí, ale klidně uznám, že je jich mín. Neštěstí: spadne namazanou stranou, řekněme, že většina příapadů. Kde je ten zákon schválnosti? Když jsme byli na Mighty Sounds, tak tuším Daník nadával, že je to zákon schválnosti, že pršelo i na Votvíráku a na MS. Really? Ano, je pravda, že počasí bylo dost strašný, ale vzal dva "reprezentativní" vzorky, ale co zbytek? Byl jsem na MoRu, kde sice tršoku pršelo, ale všechno v pohodě, bylo to 5 dní a počasí bylo v velmi dobrý. MS a Votvírák, pršelo nebo velmi silně svítilo slunko, 6 dní (?). Vychází to divně, co? Jenže jsem byl ještě na Clawfinger v Olomouci, jeden den a počasí dobrý. Majáles a Čarodějáles. Sice si nejsem jistej, ale počasí bylo taky v pohodě, ne? Takže tu máme 8 dní hezky a 6 dní hnusně a to řeším jenom festáky na další počasí na podobných akcích si za poslední dobu taky nemůžu stěžovat. Jistě, 6 vs 8 není úplně lichotivý a vzhledem k tomu, jak často prší ostatní dny, tak jsem na tom za festáky (jenom za ně!) asi spíš špatně, ale zákon schválnosti? 6 vs 8? A mohl bych pokračovat, protože takhle to funguje skoro u všeho. Lidi prostě nedocenují, co se děje. Co se jim stane dobrýho berou jako normální, tak to přece má být, ne? A jako bonus to ještě zapomenou, prostě si to neuvědomí, ale kdo si pamatuje ty dobrý věci? Kolikrát jste slyšeli lidi vykládat o špatným dnu? Budík mi nezazvonil, pak mi ujel autobus a ještě na mě řval šéf/učitel. Párkrát už jsem to slyšel a to s lidma nebavím. D Ale kolikrát jste slyšeli někoho říct: dneska je dobrej den, budík zazvonil, autobuse jsem stihl a šéf mě nechal na pokoji. Kolikrát? Ani jednou, protože tohle je přece normální, ale není tohle ve skutečnosti to dobrý? Proč řešíme, co se posralo?