Já mám tak težkej život :-(((((

Jsem až moc dokonalej :-(((

Teď zři tu krásu, která se na tebe lepí jako cukrová vata. Ne tak sladce, ale tak nečekaně... jen vzít doušek vody a smýt ji z tváře. A potom se ti chce plakat, ani ne nad tím, cos nedokázal, jako spíše nad tím, cos dokázal. Přecházíš od nuly k nule, slyšíš krásné tóny linoucí se ti do uší a říkáš si: ten člověk to měl určitě v životě taky těžké. Toť tvá představa toho života. Nu a potom, jednoho krásného dne příjdeš domů a pustíš si přesně jej! A tos ani nevěděl, že tato hudba promílána na sto tisíckrát tvým přehrávačem je to, co ti kamarádi tolik doporučují. Miluješ to a nedokážeš se od ní odtrhnout. Jako bys objevil novou lásku.. nový smysl života! Nepřestávám doufat, že tento geniální člověk bude dále vydávat desky a bude se v nich vyžívat stejně jako se vyžil v Departure a Six Waves of Woe.. Tato hudba dokáže člověka rozebrat na miniaturní součástky a je jen na něm, zda bude s to dát se znovu dohromady nebo se nechá po kouskách unášet v těchto libých a brečivých tónech dál a dál do ničemného ničeho. A stejně jej musíte milovat. Pláču a stejně jsem ráda, že mám na světě něco, u čeho to jde a je to možné i bez postihu a bez výsměchu. I když stále jen chodíš a hledáš ten správný tón, který by tě donutil plakat.. Neboj, on příjde..