Mind Control vs. Mister Happy

Not sure what I mean by that and not sure why I write in english.



Tímhle článek bych se ale rád vrátil ke krátkým článkům, který jsem psal dřív. Taky bych tím chtěl začít novou historii blogu, kterej od teď bude trochu vážnější. Moje vtípky, poznámky a různý další věci se pokusím na blog omezit, protože to stejně patří do povídek (kterým se teď snad budu věnovat trochu víc) a ne sem. Navíc, jak mi bylo řečeno, bych si měl zvykat na americkej způsob psaní esejí, takže se taky pokusím věci zestručnit, zjednodušit a dát jim nějakej formát.
Stejně tak se pokusím trochu víc soustředit na pravopis, jak českej, tak anglickej, takže bych poprosil o komentáře (ne, nikdy to nevzdám!) k pravopisu, srozumitelnosti textu atd. Jednoduše řečeno bych se rád naučil psát, tak je se očekává (a jak se správně má, podle pravidel) a ne tak, jak mi to přijde lehčí a navíc zajímavější.
EDIT: Neřešte koncovky (viz třeba první závorka o pár řádků níž, kde píšu "který" místo "které") Tohle prosím neřešte. Proč? Protože "které" zní strašně! :-D
Fajn, tohle byl úvod na blog, teď je čas se pusit do urážení lidí! :)

V poslední době jsem (z důvodů, který sám nechápu) našel, přečetl a viděl spoustu článků a videí o motivaci a konání. Tím myslím texty, které se vám snaží vysvětlit/přesvědčit vás o tom, že musíte konat, když něco chcete. Že odkládání je základní chyba a prokrastinace je jenom lenost. Určitě víte, o čem mluvím, pokud ne, tak si přečtěte tenhle článek, kterej opravdu stojí za to.

Já tu rozhodně nejsem proto, abych vám dával rady, protože na tu jsou tu jiní. Moje práce je vám dáct facku, říct, že jste idioti a pak vysvětlit proč. A pak vám vrazit ještě jednou, aby jste si to zapamatovali. A pokud si vezmete můj (bohužel? čistě teoretickej) kopanec do koulí za to, jací jste idioti, pak si přečtete ten článek (nebo cokoliv jinýho, co pomůže), kterej je tu pro všechny, možná se nakonec dostaneme k tomu, že na světe bude míň kreténů. Možná...

Důvod proč o tom píšu, jsou lidi, kteří dělají věci, který nechcou dělat a nebo (což je snad ještě horší) nedělají věci, který chtějí.
Začneme mým kamarádem a bývalým spolužákem, kterej mi potom, co jsem se vrátil z NZ, řekl, že by taky chtěl někam vyjet do zahraničí a pracovat.
Já se ho zeptal, co mu brání. On řekl, že peníze. Nejdřív jsem se zeptal, jestli si nemůže půjčit od rodičů (protože to je přesně to, co jsme udělal já), jestli nemají nějaký schovaný úspory, který nepotřebují  a který jim do roka splatí. Nevím přesně, co mi odpověděl, ale bylo to něco ve stylu, že neví, ale spíš ne. Přišlo mi to tak, že se ani neptal, ale nevím, jestli je to pravda a pokud není, tak se omlouvám.
Každopádně po tom, co mi to řekl jsem mu nabídnul, že mu peníze půjčím. Řekl jsem, že mu půjčím peníze na letenku, na nějakou dobu, co tam bude žít a na Zélandu mu můžu sehnat práci nebo mu aspoň poradit. A vrátí mi to, až tam začne pracovat a až bude vydělávat dost peněz.
Netuším, co odpověděl, ale rozhodně neřekl ano.
Mě to ale strašně překvapilo, protože on mi řekl, že by chtěl jet do zahraničí a pracovat a já mu okamžite nabídl možnost, jak to udělat. Proč sakra neřekl ano? Nebo proč se aspoň neozval o něco později, jestli to myslím vážně? Proč by nevzal mojí nezištnou nabídku na to, aby udělal něco, o čem tvrdí, že chce udělat?
Možná mi v tu chvíli nevěřil, možná si nechce půjčovat, možná ne ode mě. Možná má tisíc důvodů, proč to neudělat, ale to je to, o co jde.
On prohlásí, že chce něco udělat a když mu někdo okamžitě nabídne možnost, jak to udělat, tak ji nevezme? Co je s váma lidma špatně?

Možná je potřeba si ujasnit, co vlastně chci.
Ono je to strašně jednoduchý. Co chci?
On jasně řekl, že chce odjet pryč.
Možná je potřeba se zamyslet nad tím, co říkám a neříkat lži.
Protože co jinýho on udělal než lhal, když řekl, že chce jet někam pracovat?


A jakmile jsem si to všechno opravdu promyslel a vím, co chci a řekl jsem to všem kamarádům, tak zbývá poslední věc.
Možná je potřeba to opravdu udělat!
Proč mám tušení, že naprostá většina se ani nepřibližuje k tomu, co opravdu chtějí dělat! Chápu, že existuje spousta věcí, která vás od toho bude odrazovat.  Peníze, škola, práce, partner(ka), rodina a kdo ví, co všechno ještě, ale pokud opravdu chci!  Pokud jsem se zamyslel nad tím, co chci a řekl jsem to někomu nahlas, tak bych to taky opravdu měl udělat. A pokud opravdu (!) chci, tak si musím najít způsob, jak to udělat.  A nejenom, že musím, protože jinak jsem idiot, ale taky to udělám, protože něco chci a potřebuju!

V každým kroku je několik problémů. Hned v prvním jsem zapomněl dodat důležitou věc a tou je časové určení. Protože "kdy?" je to hlavní. Já chci studovat MIT, ale ne teď, ani zdaleka. Nejenom proto, že to nejde, ale proto, že na to nejsem připravenej.
Když jsem jel na Zéland, tak jsem jasně věděl, co chci dělat a kdy.
Chci skládat hudbu a chci vydat knihu. Ale ani jednomu se teď nevěnuju a ani k jedné z těch věcí se ani pomalu nepřibližuji. To neznamená, že je nechci dělat. To znamená, že se k nim dostanu a nebo to aspoň teď plánuju. Což je sice strašný, ale já se znám a vím, že mám čas a vím, že to zvládnu, protože chci! Plány do budoucna nejsou špatný, jde o to, jestli až budoucnost nastane opravdu budete, kde chcete být a budete dělat, co chcete.
Můj kamarád možná nechce jet do zahraničí teď. Což je v pořádku, za předpokladu, že mi za rok pošle pohled z Kanady.

Co se týče samotnýho konání je několik problémů. Vždycky je všude spousta problémů. Život není válka a není potřeba bojovat každej den. Ale to neznamená, že k vám všechno bude chodit samo a že není potřeba nic dělat.
Problémy jsou od toho, abyste je vyřešily, ne? To je celá pointa problémů, to je jediná věc k čemu problémy jsou! Ne, aby vám kazily život. Ne proto, aby vám bránily v tom, co chcete dělat, ale proto, abyste je vyřešily!
Je úplně jedno, jestli nemáte dost peněz, protože peníze se vždycky dají sehnat.
Je úplně jedno, že chodíte do školy, protože do školy se vždycky dá vrátit.
Je úplně jedno, že musíte pracovat, protože práce je všude.
Je úplně jedno, že máte partnera(ku), protože může jet s váma a pokud nemůže, tak pokud spolu opravdu máte být, tak se k sobě vrátite.
Hodně jsem to teď zjednodušil, ale upřímně řečeno: přesně takhle jednoduchý to je, pokud něco chcete! Pokud něco opravdu chci udělat, tak si najdu způsob, jak to udělat.

Celej článek teď zní jako rada, jako kdybych se vás snažil něco naučit. A ono to tak sice je, ale já bych vás mnohem radši pochopil. Mnohem radši než vás vidět spokojený dělat, co chcete, bych chtěl vědět, jak vy idioti přemýšlíte.


Víte, co je totiž ze všeho nejhorší věc na tom všem? Že ten můj kamarád, kterýho celou dobu nechci jmenovat mi nahlas a zřetelně řekl, co chce udělat. A on je buď kretén, protože ani neví co (a kdy!) chce nebo je prostě lhář. A kromě lhaní je navíc ještě nespokojenej! A to je to, co si zaslouží kulku do hlavy. Lidi pořád něco chtějí, od menších věcí jako dobrý jídlo na oběd, po větší a důležitější věci jako třeba cestovat po Jižní Americe. Když nebudete mít skvělej oběd, tak to asi přežijete. Možná budete zklamaní, ale nikomu nebudete nutit, že jste se nenajedli skvěle. Jenže u větších a důležtějších věcí už o tom mluvit budete a budete si stěžovat čím dál víc a čím dál hlasitěji, i když nemáte jedinej důvod! Přesněji: jedinej důvod, proč si stěžujete je fakt, že jste prostě retardi, kteří tenhle svět kazí nám, co chceme a zasloužíme si být spokojení. A tohle není žádná segregace na mě (nás) "lepší" lidi a vás "kretény", protože takový dělení prostě neexistuje a protože dostat se z jedné skupiny do druhé je jenom vaše zásluha. Já chci být spokojenej a to je to jediný, o co mi jde. Jestli všichni ostatní budou šťastní taky, je mi jedno, ale rozhodně vám to přeju.
Nejtěžší věc na tom být spokojenej nebo se o to aspoň pokusit, je začít. Život totiž není proti vám, ale ve skutečnosti je takovej jakej si ho uděláte. A nejkrásnější je to, že když dáte náhodě a životu šanci, tak zjistíte, že všechno vychází, všechno funguej, jak chcete a že vždycky je nějakej způsob, jak věci vyřešit.
Jenže protože jste idioti, tak vám to nikdy nedojde, protože si pořád myslíte, že život není fér. Že ostatní ho mají jednodušší, že někteří mají štěstí a vy to nejste. Vy si pořád myslíte, že věci nemají smysl, protože stejně nevychází, i když jste je ani nezkusili. Pořád si myslíte, že věci přichází zadarmo a bez snahy. Pořád hledáte problémy, místo řešení.
A co je ze všeho nejdůležitější: pořád si říkáte, že zítra konečně začnete!

Ale tenhle článek pořád není proto, abyste si něco uvědomili. Já vlastně nechci, abyste byli šťastní. Já chci abyste všichni trpěli a já se vám mohl posmívat a taky chci abyste si všichni stěžovali, protože se aspoň pobavím. A taky nechci rušit tenhle blog a co jinýho bych měl dělat, než ho zrušit bez kreténů, co neumí přemýšlet!



ENGLISH:

With this article I'd like to go back to my old short posts (you all, who read in english, don't know). Also I'd like to start a new part of this blog which will hopefully be a bit more serious. I'll try to cut down my jokes, notes and all other digressions because they belong to my stories. Also, as I was told, I should get used to the american style of writing essays so I'll try to make my posts shorter, easier to read and in general give them something. Just "something" because I don't know what word I'm looking for :)
I need to focus a bit more to my spelling and the correct writing so I'd like to ask everyone for  commetns about the way I write, if it's correct, if it's easy to read if you understand etc.
I just want to (and need to) learn how to write properly within the rules and norms because my way is easier and more interesting for me but not neccessarily for you.
That was a beginning and now let's go offend some idiots :)

During past few weeks for reasons I don't understand I found several posts, videos about motivation, hapiness and acting... By that I mean something that's here to help you realize what you want and how do you achieve it. I mean posts that will tell you procrastination is just a laziness and that postponing things does not help. I'm sure you know what I mean but if you don't I'll give you not one, but two. I haven't really read the first one but it fits the desription and that's all I care about at this point The second one is good and it actually convinced me to do something and the result is in front of you.


I'm not here to give you advice that's someone else's job. My job is to slap you, tell you you are a moron, then tell you why and then kick you in the balls so you will remember it. And if you take my (strictly theoretical) kick in the balls for your idiocy, then read some articles and maybe we can have a world with less cretins (sorry, I love this world in czech :). Maybe...

The reason I write about this are people who do things they don't want to or, which is even worse, don't do things they'd like to do.
Let's start with my friend and former classmate who, after I came back from NZ, told me he would like to work abroad as well. I asked what's the problem. He said it's money. I asked if he can borrow some money from parents because that's what I did and I assume almost everyone has some spare/saved money and they would be willing to lend them to their son if he pays all back within next year. I'm not sure what exactly he answered but it was something like "I don't know but probably not." It looked to me that he didn't even ask but it might not be true.
Anyway I offered him to lend him the money. I told him I'll pay for the plane ticket, for the time he'll be there without money and if he decides to go to NZ I can arrange a work for him or at least give him advice. When he comes back or starts to make money he'll just pay me back. Again I don't remember exactly what he said but he definitely didn't say yes.
Which really surprised me because he just told he wants to work abroad and the only problem is the money and I pretty much solved the problem for him. Why the hell didn't he agreed? Or why didn't he ask some time later if I was serious? Why wouldn't he take my selfless offer so he could do what he says he wants?
Maybe he didn't believe me at that time, maybe he doesn't want to borrow money, maybe not from me. Maybe he has thousands of reasons not to do it but that's exactly the point.
He says he wants to do something a when someone gives him the opportunity to do it he won't take it! What is wrong with you people?

Iit's pretty cool to know what I really want. 
But that's really simple. He said he wants to go someplace else to work.
It's also pretty cool to think about it and don't say lies.
What else he did when he said he wants to work somewhere? Nothing else. He just lied!

A when you think about what you want and you said it to your friends then there only one thing:
It's really really cool to actually do it!
Why do I get the feeling most people are not even getting closer to what they want. I know there's heaps of things that will be putting you off. Money, work, school, partner, family and who know what else but if I really want! If I thought about it and I said out loud what I want then I should do it. A if I really (!) mean what I said then I must find a way how to do it. And not only I have to do it, because otherwise I'm and idiot, I will do it because that's what I want and need!

In every step there are problems. In the first one I didn't mention one important thing and that is timing. Because "why?" is crucial. I want to study at MIT but definitely not now.
No only because it's impossible but because I'm far from being ready.
When I went to NZ I knew what and when and I just went.
I want to make music and I want to finish my book. But I'm not doing anything for it at the moment and I'm not getting any closer to it. That doesn't mean I don't want to do it. That means I will get to it later. Which is pretty horrible but I know myself and I know I have time and I will do it because I want to do it! Plans for the future are not bad, the question is, when the future arrives will you be wheŕe you want to be doing what you want to? Maybe my friend doesn't want to go abroad now. Which is fine if he sends me a postcard from Canada next year.

As for the action itself there are even more problems. There are always problems. Life isn't war and you don't have to fight everyday. But that doesn't mean everything will come to you without trying.
Problems are here to be solved, aren't they? That's the whole point of problems, that's the whole purpose of problems. They're not here to ruin you life. They're not here to stop you from what you want to do they're here for you to solve them.
It's doesn't matter that you don't have the moeny because you can always get money.
It's doesn't matter that you have to go to school because you can always go back-
It's doesn't matter that you have to work because there's always work.
It's doesn't matter that you have a partner because you can take them with you and if you can't then if you should be together you will come back to each other.
I made it really easy right now but be honest with yourself: Isn't it that easy to do something if you really want? If you really want something you'll always find a way to do it.

This whole article now seems like an advice, like I'm trying to tell you, teach you something. And partially it is but I'd rather understand you. Instead of seeing you happy I'd rather understand how you idiots think.

Do you know what's the worst in all this? That my friend I'm not naming all this time told me loud and clear that he wants to do something. And he's either a moron because he has no idea what (and when!) he wants and/or he's just a liar. And apart from a liar he's also malcontent. And that's what deserves a bullet through the brain. People always want something, starting small like good meal for lunch and ending with big things like travelling around South America. If you don't get a good lunch you'll live. You'll be disappointed but you won't tell everyone how life's horrible because you didn't get a good dish. But with biger things you will talk about it and you will complain about it and you will complain more and more loudly even though you have no reason! Or rather you have only one reason to complain and that's a simple fact you're just a lazy failure who ruins the life for people who want to and deserve to be happy. This is not a segregation between me (us) "the better" people and you "the stupid ones" because this division doesn't exist and because getting out of one group to the other is utterly your achievement. I want to be happy and that's all I care about. I don't care if everyones else is happy but I wish you are and if you are then good on you.
The hardest part is always to start! Life isn't against you, life is actually the way you make it. And the beauty is in the part when you give a chance to your luck and your life and you'll realize it works, everything is going the way you like it and there's always a way to solve the problem.
But you're idiots and you'll never realize this because you always think that life isn't fair. That others have it easier that some people have luck and you're not one of them. You always think that doing something is pointless because it doesn't work even though you haven't tried. You always think that everything happens for free without effort. You always look for problems instead of solutions.
A what's most important: you always say you'll start tomorrow!

This article isn't here to help you realize something. I don't actually want you to be happy. I want you all to suffer and I can laugh at you and I also want you all to complain because you entertain me. Also I don't want to cancel this blog and what else I should do without the cretins who can't think?!