You're all perverts...

...but I'm an Indigo child

I am in the middle of nowhere in South Island only about 50 km away from a real... wait for it... wait for it a long time! :)

Ok I think I should tell what I did for the last couple days/weeks.

I finished when I was in Auckland in Jon's house and I didn't write about how I celebrated Christmas. Well... „Christmas“

It was nice but strange.

We spent the 23^th doing prety much nothing but it was the only day when I felt like Christmas because Saskia asked me to play czech christmas caroles.

We spent 24^th doing a bit more but still not much. We gave each other presents (not much for anyone. I got one/two, depends) and we were kind of celebrating.

The 25^th was much better. We woke up 9ish had a breakfast and at about 12 we opened the champagne.

All I can say: Kiwis can celebrate Christmas!

Obviously it didn't end with champagne. Everyone could help themselves to beer/wine and in the evening we also opened my gift for Jon when I first arrived, the Becherovka. It wasn't that bad and quite good with tonic.

Daniel (Brazil) also made some drink from his country. Good one.

We were drinking all day and because that's not enough we had heaps of food.

Yup, the only thing I was doing the whole day was eating and drinking. I love kiwi christmas :)

It didn't feel like Christmas at all mostly because it is summer and because it was raining but it was awesome!

There was about 9 people staying for a night but there was about twenty people during the evening.

I finally met Russian! Yay.

I also met a girl from China named Meibo and I'm just mentioning her to get you the context. We were talking quite a lot. As usual about nothing but it was fun.

I don't know what more to say. It was just a social evening. Talking to strangers while eating and drinking a lot and watching the idiot Kevin to cut his hair so he could at the end look like an idiot! Unfortunately he was also acting like an idiot but nevermind :-D

On the 26^th we went to the Couchsurfing meeting again which was great and it had an unexpected ending (seen the photos on FB? :). When I arrived I was welcomed with czech language. Not especially good because the woman was originally from US but she was able to speak a little in czech. And I also met another people who knew quite a lot about czech. Anyway I was meeting and talking to a lot of strangers and eventually ended up with Meibo on the dancefloor.

After some time she left to find if she has a ride home and she came back with an offer.

Please remember it was almost midnight.

Anyway, she came back and offered me to go camping to Matamata (Hobbiton) for three days.

Now!

I said why not and in the middle (not really but you got it) of the night I packed my stuff (while forgetting a lot of things in Jon's house) and in midnight we went to the car and left to Matamata.

We arrived somewhere (really no idea where) in the village close to houses at about 3 in the morning and we built a tent without a roof (it was raining btw) which we replaced with our rainjackets and one umbrella. We spent the night there and then we finally went to Matamata. I think it's the only place you can actually recognise from LOTR/Hobbit because the rest is photoshopped and somehow changed.

But I've seen nothing so who knows? :-D

Anyway, you've seen the pictures and it was way better than the pictures.

For example there's a house close the Hobbiton where some farmer family live. They were offered to travel everywhere around NZ for three months and the filmakersd will pay for everything if they let Peter Jackon to stay in the house :)

Another fun fact: the tree on top of the hill was first real in the lotr but then they cut it (not sure why, now I'm not even sure if I remember it right :-D) so they had to make a new one (Same as before) for the Hobbit. And they did. All of the tree is fake and the lady said it cost million dollars. And sometime during the making the color went off so they had to paint the whole tree, leaf after leaf.

Another funny thing you can actually see for yourself are the mistakes in the movie. In the first one when Boromir dies there should be person in the background that is supposed to be dead but that sits down anf after realizing the mistake lays down again. Make the whole sad scene really funny. But I haven't had to chance to verify that.

There was more fun facts but that's all I can remember now and I don't want to spoil all the fun if you eventually get there anyway.

I'm surprised to say it but it was worth the 75 dollars which is quite horrible price :)

After the Hobbiton we made a little side trip to Wairere falls. Four people in total. Two people with common sense (including me) with hiking or at least normal shoes and two people with jandals. It wasn't hard track but walking up the hill trough rocks, streams and mud with jandals for almost two hours. Respect Meibo! :-D

Then we went back to the camp site and then we spend a lot of time just soaking in the hot swimming pool. Very nice.

The next morning we didn't do much. I was dropped of in Rotorua, I took a bus to the outskirt of the city and after few minutes of walking I started my hitchhiking trip to Gisborne.

First who stopped for me was a couple going to Tauranga (I was watching Futurama. Remember Turanga Leela? Where did Mat Groening find his inspiration? :) who were surprised and thought I'm going in the wrong direction. I wasn't and they took just a few minutes to a turn off Tauranga/Whakatane (and eventually Gisborne).

I was standing there some time and then a car stopped. I thought because of me but then they started looking in the map. I was a bit disapointed but after a minute or two they moved closer and offered me a ride.

And of course they were going to Gisborne for RaV.

Yay.

I had a company of good looking girl named Liz and a tall, weird but cool guy named Jacob.

It was a very nice trip. I was offered a beer (more than once) I refused (more than once), I fell asleep during the way and I saw Jacob (twenty six years I think) to eat his first raw corn :-D

Really, he didn't know you can eat them raw and that they're great.

Eventually we arrived to Gisborne where we split up. I went to check myself in and after I did I left my bags there and went to buy a tent. I did. For ridiculous 17 dollars :)

I used free internet in the I-site, then went to build my ten and then straight to first bands which where not exactly part of the RaV.

Some things that are different/funny/interesting from festivals I've been in:

Most people weren't actually staying next to the place of the festival but in the campground about 12 kilometres far, including me. How does that work? Easy. Lots of buses :) It was actually working very well...

They don't use cash or cards in the festival but you have put money into your wristband and pay with that. Quite cool :)

The whole festival was in the middle of mountains/hills (when does hill become a mountain?) which is awesome and also in the middle of wine orchard which is even more awesome.

Status (if it really was Status. It was the same guy as last time, that's for sure) sucks! He's ruining all their good songs, the DJ set looked really similar to the one in Bratislava and all in all it sucked. I was glad to leave to see Logistics.

Which leads me to another thing and that is: Hospitality DJs are awesome.

First there was S.P.Y.-surprisingly good dnb set. I didn't know what to expect but he was great.

Camo and Krooked were second (the whole stage was reserved for Hospitality for one evening)-I was worried after seeing their live show but their DJ set was EPIC! They played pretty much everything they have (including Netsky remix :)) and the rest I didn't know was awesome too. One of the shows ever, to be honest :) I just loved it and they really made me change my opinion on them.

Logistics-I didn't see much because I went to Chase and Status but he seemed great too.

And in the end there was High Contrast and he killed it too. Awesome set with Emotional Vampire.

I pretty much spent the whole evening in front of one stage and I regret nothing because it was amazing :)

Also there was Netsky representing Hospitality the day before but because the sound was horrible I couldn't enjoy it. But I know it was good. The next time it will be awesome I'm sure of that.

I saw Knife Party too and it wasn't as much dubstep set as I thought it would but I was expecting they will be good and they were.

That's pretty much it. There was a lot more bands and Djs but these ones were the reason to go. I was highly disapointed with The Presets that I should mention. And it seemed like everyone else was too. Boring, totally boring...

Awesome thing about staying in the camground and not in the festival is the beach. The first thing I did the first morning after waking up was going to the beach. Great idea.

Second day was a bit colder and it was also raining a bit which was unfortunate because they wanted to break the world record involving swimming.

But we did it! YAY!

The record was: the most people in the world skinny dipping in one time :-D

The beggining was slow, the people were gathering around the beach but all of them just stayed behind the line and while there was more than hundred people only about 10 people were in the middle preparing to get naked.

I decided to join them but it wasn't getting any better for a while. Then the people finally started coming. There was way more people watching us (so we started shouting „perverts“ at them :) but eventualy we made it to 500 and something skinny dipping people.

It was cold, we had to stay in the water for longer than I thought, I almost broke my finger but we made the record and it was great fun.

Which reminds me another thing: nudity in here is something forbidden. What I mean is for example if I take my clothes in the beach to change to the swimming suit noone in czech will care. In here it's considered something really weird.

You can also see it in the world record. 30 thousand people in RaV and maybe half of them in the camground by the beach. 500 people are naked and my guess (not very accurate I'm sure) is that about 3000 people are watching. I'm convinced that breaking the record in Rock for People which is about the same size would be much easier and I also think it would be possible in smaller events.

That's probably everything I can think of about RaV. Maybe I'll add something later.

Oh yeah, morning after the fest I packed my stuff and because I didn't want to carry my 17 dollar I left it there. Strange thing is that there was so many leftovers it's ridiculous. I've never seen so many tents, shelters, chairs and many more things left behind. I don't know why...

Anyway I started hitchiking again, this time to Rotorua again because I had two days before getting to Waihi beach to see Example. First time I had a company during the „waiting for a ride“ part but only for couple minutes. Kiwi guy came to me, stood behind me and put up a sign saying Taupo. None of us wasn't sure if we're on the right road because most of the card were going the opposite direction which didn't make sense but nevermind. We stood there few minutes and then he got tired and decided to stand on the opposite side of the road. I wished him luck and his leaving brought luck to me because I got a ride. Girl and a boy took me a long way and I got out in the middle of nowhere where I found a really weird company. Minibus with maori family. Dad is driving, daughter is sitting in front. Behind is the mom and on a seat behind a mum is, I would say weird cousin, but it could have been anyone and I'm not even sure if I'm right about the rest of the people. Anyway it was the strangest company I've ever had. Not sure why though. The weird cousin was very suspicious of me and he was looking at me as an intruder.

Funny thing is that after I left the car he smiled and waved at me :)

I was standing in another interesection not far from Rotorua and finally (!) I found a company I was hoping for the whole time. Three young (18-19) good looking girls coming back from RaV. Yay! :-D

It was a bit uncomfortable because of all the bags but otherwise it was very nice. There was no awkward silence (Well... almost) and in general it was very pleasant trip and finally I had a real luck with the company (even though I think I wasted my luck for a long time :)

When I got into Rotorua I found a hostel and then I called Cynthia if she's available. She was. Kind of... and I was forced to spend my evening eating great meal with her kiwi family. It didn't feel right but it was great.

The next day I wanted to leave but because I had no reason to stay Cynthia forced me to stay and we spent the day together. Doing pretty much nothing, just talking and convincing each other we are better than everyone else, we're the chosen ones and we will eventually get superpowers :-D

It's a bit sad because I´m just depending on what I was told I can't even read more about so called Indigo children. But you can and you can see that I actually am the chosen one with superpowers :-D

I learned a tiny bit more and it seems a bit disapointing and in fact almost everyone who's reading this (the people born after 1992) are most likely Indigo children which I think is insane and doesn't make any sense but who knows?

The next in the morning I did my laundry, finally bought myself a convertor to a charger after a week of having no way to charge my phone and I took a bus outside of the city to get to Waihi beach. I had a really good company for the road. First guy was a qemist and we talked a bit about science and how much is NZ backward country and their research is 50 years behind. Very interesting. And he was also in czech and knew about Brno. I liked this guy.

The next guy who took me was going almost all the way to Waihi Beach but he wanted to get to a village before. About 30 kilometres away. During the trip he said to me he has nothing to do and he said he will take me the extra way to Waihi beach. I was amazed and happily agreed :)

After half an hour of walking in Waihi beach I finally found backpackers.

Amazing one. The bed was really horrible and to be honest the rest of the facilities too but for some reason I liked it. The atmosphere, the people, the old decorations... Very nice if you sleep in tent or a car :-D

After that I decided I should buy myself a ticket so I can actually see Example. It was surprisingly very easy because they had some tickets left and only for $80. Yay!

I spent the time in backpackers and then I went to the concert. First band I saw was Homebrew and to be honest they suck... Just horrible. Second one was P-money, a DJ I saw just a few days ago on RnV. This time he was better.

Then Example came.

Well. First came his DJ. DJ Wire.

And he ruined it all :(

He started on time and Example was supposed to have a bit more than hour. After about 40 minutes of Wire's set, which wasn't that bad, but I desperately wanted to see Example, Example came. And the thing about not playing with a real band is that he actually doesn't play his songs. It was more like DJ set with Example rapping and singing his lyrics. He completely ruined Close Enemis which was the song I was coming to Waihi and I Changed to way you kissed? Well... I remember it better. Maybe because I knew what to expect, maybe because he changed it but it wasn't the same as it was.

At least he played Perfect Replacement the way it sounds on album.

Some songs stayed the same but not much of them and the rest was different and worse.

It wasn't a bad show (even though I would expect him to play longer, I think it wasn't even an hour of playing) but I wanted to see Example and hear his songs, not DJ Wire playing Skrillex while Example is his MC...

I am on four pages and I'm getting close to the end but still: I really really don't want to translate this all :-/

Anyway after I woke in my very bad bed I left Waihi and tried to get to Auckland. It took me two rides and I was back in Jon's house again. This time just for a day.

After I arrived I bought a ticket to fly to Queenstown for $230 (very expensive...) for the next day. Then we watched Into the wild and I remember it better. Not a bad movie but well...

Next day I flew into Queenstown. I realised again how much I like airports for absolutely no reason and I also learned that the Air NZ fligh-attendants have cool dresses but are usually old and not good looking (Seriously! The air hostesses are supposed to be good looking and if not, at least young. That's how it works!)

Anyway the stories were true: South Island is way more beautiful than the North even though I saw just a mountains from a plane and some hill on my way to Roxburgh. As usual I was hitchhiking to get there and I was told it's even easier in South which seemed unbelievable and it turned out to be not completely true. It's the same which means it's still awesome and quick and considering there is less people and less traffic it great. I shopped a bit in Alexandra and then I went went to Roxburgh. Actually I needed to get to Roxburgh east which is about 4 km from the actual town so I asked the guy who took me to go in a different road around the orchard. At least we were going through the dam... Anyway I finally managed to get to my new home for couple of weeks. Kerrimuir orchard.

One awesome thing that I saw during the trip was... wait for it... Here it goes...

JUICE FACTORY! There was a sign saying Juice and cider factory some kilometres ahead and then there it was: a real juice factory! I have to go there later! :)

There was (were? Yes, again :) 9 people when I arrived, four french (horrible. Still don't know their names becasue they mostly can't and don't even try speaking in english), one polish girl (she was nice, too bad she left after 4 days or something), kiwi guy named Tim (he's alright) and a weird couple, kiwi guy (Strange, angry. Basically I don't like him) with his wife (she's super weird and I have no idea how they can live together). Andy and Sandy :) At leass the names are cool.

I was introduced to the orchard manager, I got my own room (still have it, hope it will last) and I realised it's nice. Pretty much like any other backpackers with shared everything (kitchen, bathrooms) but with less people in the room (two is maximum).

We were supposed to start working the next day which we didn't and we started on Monday.

The work in here is quite good. We picked cherries for three days which wasn't a bad job but because I wasn't fast enough I made only a minimum wage or maybe a bit more. You have to pick about 5 kilogram buckets and for one bucket you get paid 6 dollars. I really didn't like it because the cherries are too small too scratched from rain and blah blah. Don't do it! Well do it but you have to do it for a long time to actually be good... I made 16 buckets in first day( actually not bad ) but Andy made about 40 (so about 240 dollars per day) which seemed impossible to me so it's actually not a bad job. And the interesting thing is that Monica (Monika? The polish girl) told me about the real pros (She said they're usually Canadiands which is supposed to be really famous cherry country) and she said they make about 600 dollars per one day which means it's a hundred buckers per day. Maybe she was kidding but I'd love to see them working :)

Then we did apple thinning for one day and it's really sad that I wasn't actually looking for apple thinning in Napier because the job is good. Not hard, you can listen music and most importantly: it was well paid. Unfortunately it was only for a day and the apple trees are already all thinned. But it made me think about picking apples when the season comes (march-may). We'll see.

Anyway now we're doing apricots which is nice. The first day I made 78 bags in 8 hours which isn't bad for a first day but you get 1.20 for a bag (so I count with dollar per bag after the taxes but it might be a bit more or less. I will know on wednesday) so it's not even a minimum wage. The day after we didn't work because of rain (it happens a lot and it suckcs. Today we worked for one hour...) but yesterday I made 105 bags per 8 hours which is great. In the morning I wanted to make 100 and then I moved the goal to 110 but I'll get there eventually. Funny thing is that this means I make a bag in 4.5 minute. The bag has about 10-15 litres (maybe. I have no idea to be honest :). We have two groups in here. One group, „mine“, has11 people and the fastest guy made 129 bags in the same day. The second fastest was me and some people had only few less but there are people who made like 70 and you need 90 for the minimum wage which is strange. It's really boring part now but I'm heading somewhere. The other group is cool. First of all, the people in that group are all black (well almost all but nevermind) which is very unusual for NZ and the second thing is that the fastest guy made 170 bags per 8 hours. Imagine you have to pick apricots (you have to be somehow careful which ones and how you pick them) from a ladder to fill a bag size of a rubbish bin, then you have to go to a tractor (usually not more than 20 metres but it depends) and this all you have to do for 8 hours in a speed so you make this one trip in less than 3 minutes, interesting isn't it? I have the previously mentioned 4.5 minutes.

I actually like the job! :)

ok, some other things I want to mention:

It's really hard to say who's going to be good pickers. It doesn't depend on a physical fitness (even though you have to be in a good condition) and I tried to guess which people would be good but you never know, you just have to try. I might be already able to give you some tips if you decide to do it ;)

There are two czech girls so I have a lot of chance to talk in czech which is great. I think I already got use to it again so I possibly lost my english accent. I think. Anyway finally I understand the germans (did tou notice there are no germans in this orchard? ;) how can they switch the languages so easily. It gets better after some time.

The closest shop is about 45 minutes of walking which is really annoying. Usually someone takes me there but not always the way back. Not good. I really regret not buying a car and I started thinking of buying one even though I have no drivers license and also no money :)

There's nothing to do but I got a lot of movies from Tim. I found some books in here from Jefrey Archer (I'm not exactly sure about the spelling) so I will have some things to read later. I have nothing to play which is bad.

My headphones broke again! FUCK! I might be able to repair them but I need blowlamp so we'll see.

I learned how to make jam. It's super easy so when I run out of mine I will make an apricot jam.

I think that's about it. I think I forgot many things but it's way to long anyway so I end it here.

Hope it was at least a bit interesting/educating/funny basically you don't think you wasted your time reading it. Have a nice day :)

ČESKY:

Všichni jste prasata! Jenom já jsem Indigo child!

Jsem uprostřed ničeho na Jižním Ostrově asi 50 kilometrů od opravdové... a myslím že si na to budete muset chvíli počkat!

Asi bych měl napsat, co jsem dělal posledních pár dnů, protože je to strašně zajímavý... Není, ale to je mi docela jedno.

Minule jsem skončil, když jsem byl v Aucklandu, ale už jsem se nedostal k tomu, jak se tu slaví Vánoce. Spíš „Vánoce“, ale nevadí.

Bylo to super, i když dost divný.

23. jsme nedělali nic, ale byl to jedinej den kdy jsem si opravdu myslel, že jsou Vánoce a to jenom proto, že mě Saskia požádala abych pustil nějaký český koledy 

24. jsme si rozdali dárky (nikdo jich stejně nedostal moc) a částečně jsme slavili.

25. to bylo mnohem zábávnější. Vzbudili jsme se asi v 9, posnídali jsme a kolem 12 jsme otevřeli šampaňský.

Jediný co můžu říct: Kiwáci umí slavit Vánoce!

Samozřejmě jsem neskončili šampaňškým. Každej si mohl vzít pivo a víno, protože jsme měli víc než dost a později večer se konečně otevřela Becherovka, můj dárek pro Jona, když jsme poprvé přijel. Kupodivu to bylo lepší než jsem čekal a beton se dal i pít.

Daniel z Brazílie připravil pití z jeho země. Už nevím, co to bylo, ale bylo to skvělý.

Pili jsem celej den a protože to se samozřejmě nedá dělat jenom tak, tak jsem měli hromadu jídla.

V podstatě jediný, co jsme celej den dělal bylo pití a jezení. 

Miluju vánoce na Zélandu :)

Sice to vůbec nevypadalo jako vánoce, hlavně kvůli tomu, že je léto a navíc ještě pršelo, ale nevadí.

Přes noc u Jona zůstalo asi 9 lidí, ale večer tam bylo asi 20 lidí.

Konečně jsem potkal nějaký Rusy :)

Taky jsem potkal číňanku Meibo a tu zmiňuju zatím jenom proto, aby jste měli nějakej kontext.

Každopádně to byl skvělej večer..

Což je v podstatě všechno, co se dá říct. Prostě oslava Vánoc. Povídání sí s cizíma lidma zatímco jsem vypil a snědl strašně moc a sledování idiota Kevina, jak si stříhá svoje vlasy, aby nejenom, že se chová jako idiot, tak aby tak i vypadal (strašná věta, vím...).

26. jsme se znovu vypravili na couchsurfing meeting, což byla skvělá akce s neočekáváným koncem. Když jsem přišel, tak jsem byl přivítán češtinou. Sice ne úplně plynulou, protože slečna byla původně z USA, ale stejně jsem si mohli aspoň trochu popovídat česky. Další co mě překvapilo, bylo, že jsem potkal spoustu lidí, co věděli a hlavně byli v česku. Každopádně jsem potkal spoustu cizích lidí a nakonec jsem skončil na parketu s Meibo.

Po nějaké době odešla zjistit, jestli má odvoz homů a když se vrátila, tak přišla se zvláštní nabídkou.

Poznámka: nezapomeňte, že byla asi půlnoc.

Každopádně mi nabídla, abych jel kempovat do Matamata (Hobitín) na tři dny.

Teď!

Odpověděl jsem proč ne a v noci jsem si sbalil (skoro, zapomněl jsem toho fakt hodně) věci a vrátil se zpět do baru, odkud jsme se přesunuli k autu a vyjeli do Matamata.

Přijeli jsem někam (netuším kam) a uprostřed noci (Asi 3 ráno) jsme postavili stan kousek od rodinnejch domů. Stan bohužel neměl vrchní plachtu (a čirou náhodou zrovna pršelo), takže jsme museli dohromady poskládat pláštěnky, bundy a jeden deštník aby na nás nepršelo.

Další ráno jsem se konečně přesunuli do Matamata, odkud jsme se přesunuli do Hobitína.

Imho je to jediný místo, který opravdu poznáte z Pána Prstenů a Hobita, protože zbytek je strašně upravenej.

Ale já neviděl ze Zélandu nic, takže kdo ví? :)

Fotky jste doufám viděli a můžu vás ubezpečit, že to bylo lepší než jenom fotky.

Například, kousek od Hobitína je dům farmářské rodiny a těm bylo nabídnuto, že můžou cestovat kdekoliv na Zélandu na účet filmařů, pokud propůjčí svůj dům Peteru Jacksonovi.

Další zajímavost je, že strom na kopci za domem Bilba je umělej a stojí milion dolarů. Nejsem si úplně jistej, jestli si tu historku pamatuju dobře, ale pokud jo, tak ten strom byl pravej v době LOTRa, ale potom ho pokáceli (asi si to nepamatuj dobře :) a když začali točit Hobita, tak ho potřebovali znovu a tak ho celej znovu vytvořili. A někdy během toho natáčení jim vybledla barva, takže ho museli celej natřít znovu. List po listu :-D

Další zajímavosti jsou chyby ve filmech, řekla nám jich víc, ale tuhle jedinou si pamatuju, i když jsem zatím neměl možnost si ji ověřit. Během scény kdy Boromir umírá jsou všude mrtví skřeti a v jednom záběru si jeden z nich sedne a jakmile si uvědomí, že se ještě točí, tak si pomalu zase lehne. Prej to dělá z celé dojemné scény komedii.

Těch vtipnejch historek bylo mnohem víc, ale za prvé si je nepamatuju a za druhé vám nechci kazit zážitek, pokud se do Hobitína někdy dostanete.

Jsem překvapenej, že to říkám, ale stálo to za těch 75 dolarů. Což je hrozná cena :-D

Po Hobitínu jsme si udělali malou zajížďku na track Wairere Falls.

Čtyři lidi. Dva inteligentní s normálními nebo outdoorovými botami (včetně mě) a dva lidi, kteří měli flip flops. Ne že by to bylo těžký, ale kdybych mohl, tak bych si vzal jiný boty. Přece jenom se šlo přes kameny, potoky a bahno. To všechno zvládnout v žabkách za asi dvě hodiny. Respekt Meibo! :-D

Potom co jsme se dostatečně prošli jsem se ubytovali v kempu a zbytek dne jsme strávili v teplým bazénu.

Další ráno jsme se přesunuli do Rotorua, kde jsem akorát nasedl na autobus a nechal se odvézt kousek za město, kde jsem začal svoji cestu na Rhythm and Vines.

První kdo mi zastavil byl pár míříci do Tauranga a ti byli přesvěčení, že jsem na špatně cestě. Nebyl jsem a oni mě odvezli jenom kousek na odbočku Tauranga a Whakatane (a potom Gisborne), kde jsem začal stopovat znovu.

Po chvíli přede mnou zastavilo auto. Už jsem se chystal si vzít batoh, když si začali prohlížet mapu. Po asi minutě se ale posunuli blíž a nabídli mi, že mě vezmou. A samozřejmě, že taky jeli na RaV.

Měl jsem společnot hezké slečny jménem Liz a divnýho, vysokýho týpka jménem Jacob.

Byla to hezká cesta, i když trochu zdlouhavá. Bylo mi nabídnuto pivo (víc než jednou), které jsem odmítnul (víc než jednou) odmítnul, po cestě jsem usnul and měl jsem tu čest být při tom když Jacob (asi 26 let) snědl svoji první syrovou kukuřici :-D

On do té doby nevěděl, že se dají jíst syrový a nemusí se vařit nebo grilovat a chutnají skvěle.

Po dlouhé době se nam podařilo se dostat do Gisborne, kde jsme se rozdělili. Já jsem si šel vyzvednout pásku na ruku a poté co jsem nechal v knaceláři svůj batoh jsem si šel koupit stan. 

Za nádherných 17 dolarů :)

Na chvíli jsem použil free wifi z I-site, vrátil se, postavil si stan a konečně jsem šel na první kapely, který nebyly úplně součástí Rhythm and Vines.

Fun facts, zajímavosti a rozdíly:

Většina lidí (včetně mě) nepřespávala v místě festivalu, ale v kempech asi 12 kilomtrů od festivalu. Jak to funguje? Jednoduše. Hodně autobusů :) Kupodivu to fungovalo fakt dobře...

Na používání peněz zapomeňtě (ať už se jedná o hotovost nebo o kartu), protože peníze si nejdřív vložíte na svoji pásku a pak jenom platíte s tím, že nastavujete ruku. Cool cool cool :)

Celej festival je mezi kopcama/horama (kdy se z kopce stává hora?), což vypadá skvěle. Navíc je kromě hor i mezi vinným sadem, což je ještě lepší.

Status (pokud to opravdu je Status) je stejnej idiot jako v Bratislavě. Kazí všechny dobrý písně a navíc jeho DJ set vypadal úplně stejně jako minule (aspoň mi to tak přišlo). Ještě, že mi náladu spravil Logistics a pak High Contrast.

Což mě vede k tomu, že DJs z Hospitality jsou epic!

Jedna stage byla na den vyhrazená Hospitality a první byl S.P.Y. O kterým jsem dřív neslyšel, ale jeho set mě velmi příjemně překvapil. Skvělej začátek večera :)

Camo and Krooked byli druzí a ti byli naprosto EPIC! Měl jsem velký obavy, protože jejich živá show mě silně zklamala, ale DJ set byl naprosto dokonalej. Zahráli mi všechno, co měli (hlavně Netsky remix :) a zbytek byl skvělej. Změnil jsem na ně názor a imho jeden z nejlepších koncertů :)

Logistics-Slyšel jsem tak zhruba půlku setu, protože jsem šel na Chase and Status, ale i tak jsem si ho užil.

A nakonec přišel High Contrast se svým afrem, kterej ten masakr dokončil.

V podstatě celej večer jsem strávil před jednou stagí a prošoupával jsem svoje botky (doslova! :).

Hospitality reprezentoval ještě i Netsky, i když den předtím, a ten mě trochu zklamal. Přesněji mě zklamala technika. Je mi úplně jasný, že jeho show byla taky epic, ale protože zvuk byl mizernej, tak jsem si ho vůbec neužil. Nevadí, příště...

Ve stejnej den, akorát po Netsky ještě přišli Knife Party a ti mě hodně překvapili, protože jsem čekal sick dubstep, ale nakonec to tak nebylo. Ale bylo mi jasný, že budou dobří a taky byli.

To je tak zhruba všechno. Viděl jsem spoustu dalších kapel a DJů, ale kvůli těmhle jsem jel na RnV a proto se o nich zmiňuju.

Jinak jsem byl velmi zklamán z The Presets, protože jejich hudba zněla docela dobře, když jsem ji poslouchal, ale naživo byli strašlivě nudní...

Úžasná věc na tom, že jsem byl v kempu a ne u festivalu je pláž. První věc, co jsem udělal první ráno bylo, že jsem šel na pláž. Moc dobrej nápad :)

Druhej den bylo trochu chladněji a navíc i trochu pršelo, což bylo trochu nešťastný, kvůli pokusu o světovej rekord, kterej zahrnoval plavání.

Ale zvládli jsme to! YAY!

Jsem součástí světovýho rekordu :)

Úkol byl: Co nejvíc lidí, kteří plavou nazí v jeden moment :)

Začátek byl trochu pomalej a lidi se sice scházeli na pláži, ale jenom minimum z nich bylo uprostřed a opravdu se chystalo svlíct. Asi 10 lidí, když jsem přišel, zatímco víc než dvě stovky sledujících.

Přidal jsem se ke skupině, která se chtěl zůčastnit, ale ještě nějakou dobu se nic nedělo. Sledujících přibývalo (Protože jich bylo strašně moc, tak jsme na ně začali skandovat a řvát: „perverts, perverts“ :) ,ale jenom pár z nich se přidalo k nám. Po nějaké době, ale začali přicházet a když nás bylo asi 500, tak nás sledovalo (můj velmi nepřesnej odhad) asi 3000 lidí. Jsem přesvědčenej, že v česku by se ten rekord dal udělat s menším úsilým, třeba na RfP bez problémů...

Každopádně jsme ten rekord zvládli :)

To je teď všechno, co mě o Rhythm and Vines napadá. Možná si časem na něco vzpomenu...

I když... Zajímavá věc je, že po skončení festivalu byl v kempu strašnej bordel (což se dá očekávat), ale hlavně se tam válelo strašně moc nezničených stanů, plachet, židlí a podobných věcí. Strašný plýtvání...

Já tam sice nechal svůj stan taky, ale u mě je to něco jinýho :-D

Každopádně jsem začal znovu stopovat, tentokrát do Rotorua, protože jsem měl dva dny před koncertem Exampla na Waihi Beach. Po prvé jsem měl společnost, zatímco jsem stopoval. Jeden kiwák si stoupnul za mě a vytáhnul ceduli s nápisem Taupo. Ani jeden jsme si nebyli jistí, jestli jsme na správné silnici, protože většina aut jela opačným směrem (do teď to nechápu) a jeho to po pár minutách přestalo bavit a šel na druhou stranu. Což mi evidentně přineslo štěstí, protože jsem po chvíli sehnal odvoz na většinu cesty. Mladej pár me nakonec vyhodil uprostřed ničeho, kde jsem sehnal velmi podivnou společnost. Minibus s maori rodinou. Otec řídí, dcera sedí vepředu. Za otcem sedí máma a za ní je divnej bratranec. Asi to nebyl bratranec a kdo ví, jestli mám i zbytek rodiny správně, ale nevadí. Každopádně se na mě bratranec celou dobu podivně díval.

Nejdivnější ale bylo, že když jsem vystoupil, tak se na mě usmál a zamával mi.

Znovu jsem stál na křižovatce a konečně jsem měl štěstí a měl jsem společnost v jakou jsem celou dobu doufal a jakou si zasloužím :)

Tři mladý (18-19) a dobře vypadající slečny, který se vraceli z RaV. Yay! :-D

Cesta to byla trochu nepohodlná kvůli všem těm batohům, ale co už... Jinak to bylo velmi přijemný.

Žádný trapný ticho (skoro... :) a milá společnost na necelou hodinu cesty.

Konečně jsem měl opravdový štěstí, i když jsem si ho asi vyplýtval na dlouho dobu...

Když jsem se dostal do Rotorua, tak jsem se ubytoval a zavolal Cynthii, jestli má čas. Měla. Částečně... Takže jsem byl donucen jíst skvělý jídlo s její „kiwi rodinou“. Necítil jsem se úplně dobře, ale jinak to bylo fajn.

Další den jsem chtěl odjet, ale protože jsem neměl žádnej důvod nezůstat, tak mě Cynthia donutila zůstat ještě jednu noc a celej den jsem strávili spolu děláním v podstatě ničeho kromě povidání si a přesvědčování jeden druhýho, že jsme lepší než ostatní, že jsem vyvolení a že později dostaneme superschopnosti.

Je trochu smutný, že jsem závislej na tom, co mi řekla a nemůžu si přečít nic víc o takzvaných Indigo children. Ale vy můžete a můžete si přečíst, že jsem vyvolený se superschopnostma :-D

Něco málo jsem si přečetl a většina názorů je, že skoro všichni narození po roce 92 jsou Indigo, což je divný a nesmyslný, ale nevadí. Kdo ví, jak je to myšleno nebo jak to funguje...

Další ráno jsem si konečně vypral a koupil si konvertor na NZ zásuvky, protože poslední týden jsem neměl nejmenší ponětí o čase, protože jsme zapomněl nabíječku na mobil u Jona.

Potom jsem nasedl do autobusu kousek za město a začal znovu stopovat. Měl jsem skvělou společnost. Týpka, kterej studoval chemii, takže jsme si povídali o chemii, fyzice a podobných věcech. Například mi řekl, že Zélandskej výzkum a věda je 50 let pozadu. Zajímavé...

A navíc byl v česku a znal Brno. Sympaťák.

Další týpek mě vzal až do Waihi Beach a to i přesto, že původně chtěl jet jenom do Katikati (zase ty hezký zdvojený názvy :), což je asi 30 kilomterů od Waihi Beach. Během cesty mi oznámil, že stejně nemá nic lepšího na práci a tak, že mě vezme ten kousek cesty navíc. Já jsem byl ohromenej a souhlasil jsem :)

Po půl hodině chození jsem ve Waihi konečně našel backpackers.

Vypadal dokonale. Postele byly strašný a upřímně řečeno i zbytek zařízení vypadal dost pochybně, ale z nějakýho důvodu se mi tam líbilo. Atmosféra, lidi, starý dekorace, takže to vypadalo jako dům staré paní (taky to teda byl, ale to je detail). Každopádně by to dokonalý, kdybych spal ve stanu nebo v autě :-D

Po tom, co jsme se ubytoval jsem se rozhodl si konečně sehnat lístek na Example. Kupodivu to bylo velmi jednoduchý, protože měli lístky navíc za jenom $80. yay!

Vrátil jsem se do hostelu, díval se na New Girl a po nějaké době jsem vyrazil na koncert.

První kapela, kterou jsem viděl byli Homebrew, kteří byli strašní...

Další byl DJ P-money, kterýho jsem viděl na Rhythm and Vines. Tentokrát byl lepší.

Potom přišel Example...

Přesněji jeho DJ. DJ Wire.

Kterej to celý pos...

Example měl mít něco přes hodinu a Wire přišel na čas. PO asi 40 minutách jeho setu, kterej by nebyl tak špatnej, kdybych nečekal na Example, Example konečně přišel. Spíš než koncert to byl spíš DJ set s rapujícím a zpívajícím Examplem. Jeho (Skvělý) písně úplně změnil k horšímu. Totálně zničil Close Enemies, kvůli které jsem jel na ten koncert. A co se týče Changed The Way You Kissed Me, tak si ji pamatuju lepší. Možná proto, že jsem věděl, co očekávat, možná proto, že ji změnil, ale neznělo to stejně dobře.

Aspoň, že hrál Perfect Replacement stejně jako na albu.

Některý písně zněly stejně, ale většina úplně jinak.

Nebyla to špatná show (i když bych čekal, že bude hrát dýl a ne asi necelou hodinu), ale já chtěl slyšet Example a slyšet jeho songy a ne DJ Wire hrajícího Skrillexe a jeho MC Exampla.

Tohle asi moc nemá smysl překládat, ale nevadí: ano, jsem na straně čtyři a ne, vůbec se mi nechce překládat ten zbytek.

Potom co jsem se ráno vzbudil ve své strašně posteli jsem se sbalil a vyrazil stopovat do Aucklandu. Pouze dvě jízdy a byl jsem zpátky u Jona. Tentokrát jenom na noc.

Když jsem přijel, koupil jsem si letenku do Queenstownu za 230 dolarů, což je nehorázná cena, na další den. Pak jsem sledovali Into the Wild a jediný co o tom filmu můžu říct je: pamatuju si ho lepší...

Další den jsem se dopravil na letiště, kde jsem si uvědomil, jak moc mám letiště rád, i když k tomu nemám jedinej důvod a taky jsem se dozvěděl, že Air NZ letušky mají sice krásný uniformy, ale jinak jsou většinou starý ne zrovna hezký. Seriously! Letušky mají být hezký a když ne to, tak aspoň mladý. Takhle to fungovat nemá!

Každopádně historky byly pravdivý: Jižní Ostrov je nádhernej a to i když jsem zatím viděl jenom Alpy z letadla a něco málo po cestě do Roxburghu.

Jako obvykle jsem se přepravoval díky dobročinnosti ostatních (jednou ten dluh splatím :) a bylo mi řečeno, že je to ještě jednodušší než na Severním Ostrově, což znělo neuvěřitelně a není to úplně pravda. Je to pořád neuvěřitelně jednoduchý a rychlý, ale ne víc než na Severu. Po cestě jsem se zastavil v Alexandře abych nakoupil a pak jsem jel do Roxburghu. Přesněji do Roxburgh east, což je asi 4 kilometry od vlastního města, takže jsem požádal týpka, jestli by mě nemohl vzít jinou (stejně dlouhou) cestou, místo té hlavní a on souhlasil a vyhodil mě přímo před sadem. Aspoň jsme se projeli kolem přehrady... Každopádně jsem se konečně dostal do svýho novýho domova na několik týdnů. Kerrimuir orchard.

A jedna epická věc, kterou jsem po cestě viděl byla... Ještě chvíli... A je to tu:

JUICE FACTORY! Nejdřív se objevila cedule s nápisem Ovocná a ciderová továrna a nakonec tam byla opravdová juice factory! Později se tam musím podívat.

Když jsem přijel bylo tu asi 9 lidí, 4 francouzi (strašný...), jedna polka (ta byla sympatická, škoda, že odjela po asi 4 dnech), kiwák jménem Tim a podivnej pár kiwáka (divnej, sprostej a pořád naštvanej :) a thajky (podivná, ale milá). Andy a Sandy, aspoň že jména mají cool :-D

Byl jsem představen „sadovýmu manažerovi“ (netuším, jak to přeložit. Prostě šéf) a pak jsem dostal vlastní pokoj (Zatím to pořád funguje a snad by to mělo i vydržet a neměl bych s nikým pokoj sdílet). Vypadá to tu hezky. V podstatě jako backpackers hostel, takže společná kuchyň, koupelny, akorát s míň lidma na pokoji (dva jsou maximum). Měli jsem začít pracovat další den, ale nakonec jsme začli v pondělí.

Práce je v pohodě. Zatím jsme sbírali třešně tři dny, což je sice dobrá práce, ale protože nejsem dostatečně rychlej tak mám minimální (nebo trochu víc) mzdu. Úkolem je nasbírat pětikilovej kýbl a za jeden kýbl člověk dostane 6 dolarů. Moc se mi ta práce nelíbí, protože všechny třešně jsou malý, zničený atd. První den jsem měl 16 kbelíků, což není úplně špatný, ale Andy udělal asi 40 (což dělá asi 240 dolarů za den), což se mi zdálo nemožný, ale pak mi Monika (slečna z Polska) řekla, že někteří kanaďani (Kanada je prej známá svýma třešněma) zvládají i sto kbelíků za den. Evidentně si nedělala srandu...

Pak jsem dělali apple thinning („zeštíhlování“ jablek :). Teď mě mrzí, že jsem pořádně nehledal práci v Napier, protože jablka mě bavili a navíc jsem si vydělal i docela solidní peníze...

Ale začal jsem díky tomu přemýšlet o tom, že zůstanu i na sezonu jablek (Březen-květen). Ještě uvidím...

Každopádně teď sbíráme meruňky, což je fajn. Sice je to o dost náročnější, ale v pohodě. První den jsem měl 78 vakú (nedá se to hezky přeložit... ), což není špatný na první den, ale za jeden dostávám 1.20 dolaru (asi dolar po zdanění), takže jsem nebyl ani na minimální mzdě. Pak pršelo, ale včera se mi podařilo nasbírat 105, což je dobrý. Zajímavý je, že to znamená, že mám jeden vak meruněk za 4.5 minuty. Jeden vak má asi 10 litrů (ale kdo ví? Nemám nejlepší odhad). Máme tu dvě skupiny. V naší byl nejrychlejší týpek se 129. Druhej nejrychlejší jsem byl já a pak tam bylo dost lidí se 70. Aby jste měli minimální mzdu, tak potřebujete 90...

Druhá skupina je mnohem zajímavější. Za prvé v ní jsou jenom černoši (velmi neobvyklý pro Zéland) a nejrychlejší týpek nasbíral 170 za 8 hodin. Zkuste si představit ze žebříku naplnit meruňkama něco velikosti odpadkovýho koše, být při tom opatrní na to, co sbíráte a jak a to vše stihnout za tři minty po 8 hodin. Zajímavý, že?

Pár drobností, který bych chtěl zmínit:

Je dost těžký říct, kdo bude dobrej sběrač předem. Nezáleží tak úplně na kondici (i když je nutný nebýt tlustej a mít aspoň trochu pohybu) a zkoušel jsem hádat, kteří lidi budou dobří, ale úplně to nefunguje...

Jsou tu dvě slečny z česka, takže mám možnost mluvit česky a myslím, že jsem se zase zbavil svýho anglickýho přízvuku.

Každopádně už rozumím němcům, jak zvládají přepínat mezi dvěma jazykama tak rychle. Ono se to zlepšuje...

Nejbližší obchod je asi 45 minut daleko, což je vážně super :) Většiniu mě někdo vezme do města, ale cesta zpět je horší...

Dostal jsem spoustu filmů od Tima. Našel jsem tu i nějaký knížky, takže se asi nudit nebudu.

Sluchátka se znovu rozbili! Asi se mi podaří je spravit, ale nejdřív musím sehnat pájku.

Naučil jsem se jak dělat marmeládu/džem, takže si asi brzo udělám marmeládu :)

A to je asi tak všechno. Spoustu věcí jsem zapomněl, spousta věcí se už změnila, ale to už je holt úděl překladu. Kupodivu to nebylo tak strašný, jak jsem čekal :)

Doufám, že to bylo aspoň trochu zajímavý/vtipný/poučný a jednoduše doufám, že si nemyslíte, že jste plýtvali svým časem. Hezký den :)