Poslední příspěvek

Byl prý strašně depresivní Neměl být! Ta depresivní část je vyrovnána tou poslední zmatenou částí o telefonování, osmé hodině a o tom jak se bojím. To je úplně veselá část, která za prvé zlepšuje karmu článku na neutrální. Za předpokladu, že negativní myšlenky opravdu nejsou desetkrát silnější než pozitivní. Imho je to navíc opačně a ta část je tak úžasně pozitivní (zatím!!!!! Víc vykřičníku občas neuškodí ;), že dělá z celýho článku krásnou věc. Proč? Nemůžu říct! Za prvé to je (bude) jasný později. Jako další by to vyvolalo blbý dotazy, po kterých strašně toužím, ale nerad si o ně přímo říkám a tak pořád naznačuju a čekám, že někdo projeví zájem :-D Za třetí nechci vyvolávat falešné naděje, že jsem taky člověk s emocema :-D Tenhle článek bude zveřejněn o víkendu, pokud to vyjde, tak jak doufám... Změna! Uveřejním ho ted, protože si to můžu dovolit :) Proč si to můžu dovolit? Žádnej důvod není... Zvedla se mi návštěvnost, když Andy postnul odkaz na tenhle blog. To je hezké :) A taky je hezké, že vybral dobrej článek, kterej jsem (jako většinu ostatních) zapomněl, ale (narozdíl od některých ostatních) si myslím, že to je vážně skvělá idea. Změna, vybral dementní článek! Ale stejně je hezké, že mi věnoval tři stránky ve své práci :) Kdyby někdo chtěl na Novej Zéland, tak bych společnost uvítal. Ideálně někoho, koho (skoro) vůbec neznám :-D Všechno je čím dál tím lepší. Všechno funguje, všechno mě baví a jako obvykle to všechno kazí škola. Už se těším, až od ní konečně budu mít klid, protože pak to bude všechno hezký a pokud jsem lucker, tak jsem lucker! Jak se vám líbí tenhle sluníčkovej a kytičkovej příspěvek? Lepší než ten "depresivní" předchozí. Víte o tom, že ty uvozovky nahoře nejsou uvozovky, ale znak pro palcovou míru? :-D Hustý, co? Uvozovky vypadají takhle: „“ Vidíte rozdíl? Asi to není moc vidět, ale nemají to být čárky, ale malý šestky a devítky. Jaký kytky máte rádi? Všichni jste strašně nechutní aneb ukázka z Kunderova Žertu: "Že bys mi nepůjčil stovku!" Honza byl grand, vrazil jí stokorunu a holka měla za chvilku zvednutý kabát i vyhrnutou sukni a za další chvilku si sama sundala kalhotky. Vzala mne za ruku a při­tahovala si mne k sobě, ale já jsem měl trému, vytrhl se jí a přistrčil k ní Stáňu, který neprojevoval ani nejmenší váhavost a vstoupil zcela rozhodně mezi její nohy. Setrvali spolu sotva dvacet vteřin; chtěl jsem pak dát přednost Honzovi (jednak jsem se (chtěl chovat jako hostitel, jednak jsem měl pořád trému), ale tentokrát byla blondýna rezolutnější, strhla mne k sobě, a když jsem byl s to po povzbuzujících dotecích se s ní konečně spojit, pošeptala mi něžně do ucha: "Jsem tady kvůli tobě, blbečku," Já ani nevím, co k tomu napsat... Jsem vážně jedinej, kdo považuje sex za osobní věc a projev důvěry? Chápu, že někoho musí vzrušovat být při sexu sledovanej, každej má jinej vkus, ale jak je možný, že všichni ostatní to tolerují a nevadí jim to? Vám vážně nepřijde nechutný a zvrácený být s lidma, co souloží, v jedné místnosti a sledovat/poslouchat je při tom? Opravdu jsem jedinej, kdo chce slečnu, kterou může respektovat a ctít? Mimojiné i za tom, že se se mnou nevyspí na druhým rande. Jsem vážně jedinej komu přijde mužský pojetí sexu (udělat se a odejít) zvrácený a neuctivý? Asi do tohohle světa nezapadám... Jenom by mě zajímalo, jestli jsem chyba nebo budoucnost. Jestli lidi zůstanou stejní a občas se objeví výjimka jako já nebo lidi časem budou mít stejný názory jako já. Škoda, že odpověd asi vím. To bylo taky depresivní, co? :-D Nějak nevím, co hezkýho vám napsat... Víte jak jsem nadával na slovo srdce v kontextu s emocema? Možná ne, každopádně to není taková kokotina, jak jsem si dřív myslel. Nebo spíš je, ale v tochu jiným slova smyslu. Většina lidí má mozek, ve kterým je rozum (lol :) nebo spíš centrum všeho kromě emocí. Většina lidí má mozek a srdce a z nějakýho důvodu jim sídli emoce v srdci. Jenže srdce nemůžete ovládat, stejně jako nemůžete ovládat svoje pocity a to je přesně ono. Lidi se chovají jako kreténi, protože svoje city nemůžou omezit mozkem a rozumem, protože sídlí v srdci, který funguje zcela nezávisle. Stejně jako u všech vašich kokotin, já jsem výjimka :-D Moje srdce slouží k pumpování krve a moje pocity jsou uložený v mozku. To znamená, že je můžu dát najevo pouze když potřebuju (teoreticky, v praxi to tak dokonalý není), můžu je částečně omezit, upravit a hlavně (!) je, kvůli tomu, že jsou v mozku a částečně upravovaný rozumem, nemusím poslouchat a nemusím se chovat pouze podle nich. Co by se stalo, kdyby moje emoce byly v srdci je docela zajímavá otázka a samotnýho by mě zajímalo, co by se stalo, kdybych byl kretén :-D Mám či nemám?