Jsem zpět!

A víte co? Jděte do piče! K čemu, kromě toho, že se díky tomu dají tvořit nejbásnivější básně, jsou metafory, eufonie, onomatoponie a synekdochy. Nic proti nim, ofc, at si každej píše co chce, ale k čemu je to pojmenování a hlavně (!), proč je hlavní náplní předmětu český jazyk-literatura rozebírání kde a jaký jazykový prostředek autor použil. Mě je to u prdele, já umím číst a přečtu si tu věc, ale nechápu proč jediný co se v literatuře dělá je tohle určování. K čemu? Abych to uměl použít u maturity? Great! Sice je tohle jeden z mnoha případů, kdy se učíme kokotiny, ale tady mě to sere mnohem víc. Knížky se totiž mají číst a ne kurva rozebírat! Když sem kokot a hledám si symboly fajn, když chci přemýšlet nad tím, co autor myslel, i když to nemá smysl, není problém, ale proč se tohle kurva učím ve škole? Já čtu protože mě to baví, ne proto abych četl a každej řádek si říkal "ha tady je přirovnání" a "ty vole další symbol, to by ale mazanej týpek". Do piče už! Čtu snad proto abych se pobavil, ne abych rozebíral. Být alternativec a idiot, tak vám ted napíšu, že vším tím rozebíráním a pitváním si necháváme ujít krásnou prozu (poezie nemůže být krásná, ta je vždycky napiču) a omezujeme se pouze na figury a prostředky, kterými autor píše, aniž bychom vůbec chápali, co se snaží sdělit. Páč nejsem Jonáš a je mi u prdele, že naše generace nemá co sdělit a nic "netvoří" (he?), tak to napíšu jako kdybych to nenapsal, ale vždyt je to kurva pravda! A jdeme dál, další článek (již dnes!) bude o matematice!